Jak sladili naši předkové?

Především si vyráběli různé sirupy, například z hrušek, jablk, mrkve a řepy. Také připravovali ze švestek povidla bez cukru. Především však sušili velké množství ovoce. Křížaly nebyly ve staré lidové výživě jen pamlskem, ale součástí denního jídla.

Také se s oblibou pekly tzv. mrkvance, tj. sladké moučníky z mrkve. Z malých rozdrcených usušených hrušek se připravoval prášek, tzv. prachanda, s níž se sladily kaše. Pokud se užíval med, pak vždy jen v malých dávkách, byl pokládán spíše za lék.

K těmto inspiracím z výživy našich předků můžeme jako zdroj sladké chuti nabídnout ještě mnoho dalších substancí: cibuli v různé úpravě, včetně sušené, zelí, obilí - zvláště pšenici a ječmen, mák, kokosovou moučku, skořici, ořechy, mandle, fenykl, anýz, sladké dřevo, ječný slad a z něj vyrobená sladinka, rozinky, křížaly a čerstvé ovoce, popř. tmavý cukr. Je nezbytné ověřit si svou vlastní citlivost na tuto lákavou poživatinu. Velmi záleží na složení jídelníčku, na tělesné kondici, na počasí a ročním období i na typu energetického vybavení s větší složkou jin nebo jang. Cukr je extrémně jin potravinou, a proto škodí méně lidem s dostatkem jang energie.

Zdroj: Miluše Kubíčková - Vůle ke zdravému životu

Vytisknout



















Návštěva:
©Škola živé stravy 2011