Zelenina: MRKEV

Historie

Zvykli jsme si na oranžovou mrkev a obvykle máme za to, že po celá staletí vypadala stejně. Zatím však mrkev, kterou známe, „zdomácněla" jako zelenina později než brambory. A kromě toho vůbec nemusí mít oranžovou barvu. V dávných dobách byla hojně rozšířena bílá mrkev a nachově červené kořeny se dosud těší velké oblibě na Východě. „Kariéru“ v Evropě zahájily žluté kořeny. Všechny tyto formy vznikly mutací a oranžově zbarvená mrkev vznikla mutací mrkve nachově červené. Byla vyšlechtěna v Holandsku v 17. století, a teprve v následujícím století se rozšířila po celé Evropě. Červená mrkev byla ovšem známa už dříve, a to ve 14.-15. století. Jeden z tehdejších autorů napsal z Anglie do Francie: „Mrkev jsou červené kořeny prodávané ve svazečcích na tržišti. V každém svazečku je jedna bílá.“

V dnešní době ovládla Evropu i Ameriku „oranžová“ mrkev, která má rovněž nejrůznější odrůdy, variety a tvary.

Co všechno mrkev obsahuje?

Dnes už každé dítě ví, že mrkev patří k nejbohatším zdrojům provitamínu A. Vitamín A je totiž růstový činitel.

Když děti dospívají, opět slyší, že mají pít šťávu z mrkve, protože „vitamín A je výborný na pleť a vůbec zkrášluje“. Když mládež studuje, doporučuje se jí pít šťávu nebo jíst salát ze syrové mrkve, poněvadž vitamín A regeneruje unavený zrak. Totéž se říká mužům, kteří řídí auto za tmy, protože vitamín A je nejlepší a jediný lék na šeroslepost (špatné vidění za šera). Zvyká-li si zrak na tmu déle než pár vteřin, například po příchodu z jasně osvětlené místnosti do tmavé, znamená to, že dotyčná osoba trpí nedostatkem vitamínu A, a na to jako první reaguje právě zrak.

Ostatně o vitamínu A by se daly napsat celé knihy. Jeho působení je takřka univerzální. Obecně lze říci, že udržuje v dobrém zdravotním stavu všechny sliznice. Je nezbytný pro všechny žlázy s vnitřním vyměšováním, počínaje nadledvinkami a konče brzlíkem. Některé výzkumy nasvědčují tomu, že ho potřebují buňky v boji proti nádorům, ale o tom se ještě zmíním později. Všechny stresy snáší člověk lépe, má-li ho v organismu dostatek.

Tento vitamín patří k látkám, které chrání před následky vyplývajícími ze znečištěného ovzduší a vůbec celého životního prostředí. Zkrátka a dobře – bez vitamínu A nemůžeme žít.

Vitamín A se vyskytuje v mnoha potravinách, a to jak živočišného původu (kde vystupuje jako vitamín), tak i původu rostlinného (kde je jako provitamín). Je obsažen v játrech, ve vaječných žloutcích, másle... A z potravin rostlinného původu nejen v mrkvi, ale – obecně řečeno – v každé oranžové, žluté, červené nebo tmavozelené zelenině či ovoci. Vitamín A se během vaření naštěstí neničí. Nesnáší pouze slunce.

Proslulá americká odbornice zabývající se výživou Alina Patteová dává mrkev na 11. místo v tabulce potravin bohatých na tento vitamín. Před mrkví jsou mimo jiné petrželová nať, špenát (2. a 3. místo), brokolice, paprika, meruňky, salát, řeřicha, vaječný žloutek, sušené švestky, čerstvá dýňová semínka. Proč se tedy mrkev tak doporučuje? Nejspíše proto, že má ještě mnoho dalších vitamínů, ale jistě je důležitá i ta okolnost, že je dostupná takřka po celý rok, levná (všude na světě) a má ještě hodně dalších cenných výživných látek.

Naše mrkev obsahuje draslík (97 mg ve 100 g jedlého podílu) a sodík (82 mg), středně velké množství sloučenin vápníku (45 mg), hořčíku (8 mg), železa (0,7 mg), fosforu (9 mg) a síry (6 mg), rovněž trochu mědi, molybdenu a cínu. Bohatství minerálních látek a také vitamínů tedy plně opravňuje dobrou pověst mrkve.

Vytisknout



















Návštěva:
©Škola živé stravy 2011