Chlorofyl

je přírodní látka, způsobující zelené zbarvení rostlin. Molekula chlorofylu má jedinečnou schopnost přeměňovat sluneční energii na energii chemické vazby prostřednictvím fotosyntézy. Takto zelené rostliny vyrábějí sacharidy, základní zdroj energie pro další biochemické a biologické procesy na Zemi. Molekula chlorofylu patří do rodiny přírodních látek – porfyrinů, které se uplatňují v energetických či dýchacích systémech živých organismů včetně člověka.

V medicíně je chlorofyl využíván především jako prostředek pro podporu hojení ran na kůži nebo sliznicích a v oblasti ústní hygieny. Terapie chlorofylem iniciuje rychlejší vznik granulační tkáně (druhá fáze hojení), rychlou epitelizaci (třetí fáze hojení) a urychlení hojení ran bez vzniku zánětu díky jeho antibakteriálním účinkům.

V roce 1915 se nositelem Nobelovy ceny stal Dr. Richard Willstatter za to, že objevil chemickou strukturu chlorofylu, kterou tvoří atomy uhlíku, vodíku, dusíku a kyslíku, které obklopují jednoduchý atom hořčíku. O patnáct let později, v roce 1930, se nositelem Nobelovy ceny stal Dr. Hans Fisher za rozpletení chemické struktury hemoglobinu. Když bylo zjištěno, že je téměř stejná jako u chlorofylu, bylo to velkým překvapením. Hemoglobin (skládá se ze skupiny hem a globin) je pigment, díky kterému mají červené krvinky svou rudou barvu a stejně tak chlorofyl je pigment, díky němuž jsou rostliny zelené. Když Dr. Fisher oddělil hem (nebílkovinná část hemoglobinu) od molekuly bílkoviny, ke které byl připojen, bylo vidět rozdíl mezi ním a chlorofylem. V případě hemu byl centrálním iontem Fe2+ , který byl navázán na porfyrin, v případě molekuly chlorofylu je centrálním iontem Mg2+ navázaný na forbin. Mg2+ má v molekule chlorofylu koordinační funkci a v rostlinách, které mají hodně hořčíku, je asi 6% tohoto kovu navázáno na chlorofyl.



Hořčík je velmi důležitou minerální látkou, která řídí zadržování vody v těle a kontrolu různých chutí. Chuť na čokoládu obvykle poukazuje na nedostatek hořčíku v těle. Všem nám je v průběhu života neustále opakováno, že potřebujeme mnohem více vápníku; je však velmi zajímavé, že tělo obsahuje mnohem více obranných mechanizmů pro zadržení vápníku než hořčíku. Hořčík je skutečně „zapomenutou" minerální látkou.

Jakým způsobem můžeme přijímat ve své stravě více hořčíku? Velké množství hořčíku obsahuje jakákoliv „zelená" strava.

Moudrá matka Příroda se nepřetržitě pokouší sloučit železo s chlorofylem. Tmavě zelené potraviny jako kapusta, špenát, zelené části hořčice, zelená část řepy, klíčky, pýr plazivý a džus z něj jsou pro tělo dobrými zdroji jak hořčíku, tak železa. Po konzumaci tmavě zelených potravin tělo okamžitě doslova vy¬ tahuje hořčík z molekuly chlorofylu a používá jej na jiném místě. Pak jej nahradí železem a vytvoří více hemoglobinu. V knize The Wheatgrass Book (Kniha o p ýru plazivém) cituje autorka Ann Wigmoreová studii provedenou v roce 1936, ve které vědci J. H. Hughs a A. L. Latner z liverpoolské univerz¬ ity zvýšili u laboratorních zvířat rychlost obnovy hemoglobinu o 50 % t ím, že je krmili chlorofylem získaným ze zelených rostlin. Wigmoreová cituje mnoho pokusů na zvířatech i na lidech, které potvrzují, že chlorofyl je velmi účinný při ochranném okysličování při léčbě chudokrevnosti.

V podstatě potřebujeme konzumovat ve své stravě více „zeleného".

Zdroj: S. Levy, C. Lehr - Kineziologie, nakladatelství Eugenika

Vytisknout



















Návštěva:
©Škola živé stravy 2011