Kmenová duše a volání na cestu

Když poodstoupíte od kolektivu, musíte být připraveni snášet jeho hněv, ale musíte jít dál, dokud nezískáte z nevědomí to, co vás přivolalo. Plod vašeho hledání se po vašem návratu stane darem kolektivu – teprve a pouze tehdy bude jeho hněv utišen." C.G.Jung.

Poslední dobou často přemýšlím o fenoménu tkz.kmenové duše. Duše má různé úrovně: rodinnou, individuální, rodovou (nebo kmenovou) a Velkou duši.

Považuji za nutné předem objasnit, co si pod pojmem „kmenová duše“ lze představit. Prohledala jsem spousty zdrojů, ale přímé vysvětlení jsem bohužel nenašla. S tímto pojmem operuje např. holandský lektor konstelací a autor několika knih o šamanismu a konstelacích Daan von Kampenhout. Z jeho pojetí lze chápat, že kmenová duše je jakýsi „soubor kolektivní energie“, která vytváří vědomé i nevědomé vztahy mezi jednotlivcem a kolektivem a pod povrchem působí na jeho další životní kroky.

Kmenová duše se týká většího společenství lidí, případně jejich myslí a kolektivních archetypů. Ovlivňuje jejich jednání, tvaruje jejich hodnoty a společenské přesvědčení.

V nedávné době jsem pár dní trávila mezi lidmi, kteří v jakémsi "kmenovém" společenství žijí nepřetržitě a beze změny takřka 10 let. Něco jim to dává a oni dávají něco dovnitř. Za součásti kmenové duše lze považovat různá náboženská sdružení, fankluby sportovních klubů, techno nebo psytrance komunity, skupiny praktikujících jogínů, skupiny skautů a jejich vedoucích, náboženské skupiny, politicko-sociální skupiny atd.

Od My k Já

„Cílem procesu individuace je, aby se člověk stal tím, kým skutečně je“.

Nepochybně každý si projde jistým „teenagerovským obdobím“ revoltujícím v prvé řadě proti rodinné duši a později proti celému „systému“. Nachází pak společenství lidí se stejným záměrem a stejnou vervou k tomu se prosadit a stát se „tím, kdo jsem“ a nalézt svoje místo. Pokud je dostatečně bdělý, po letech zjistí, že právě proces osvobozování svého Já a nalézání toho, kým člověk skutečně je, zahrnuje i uvědomění, že přestává lpět a držet to, co ho pojí k archetypu kmenové duše, stejně jako v ní vidět „jedinou správnou možnost“. Toto pochopení bych připodobnila k procesu popsaném C.G. Jungem jako „ proces individuace“. Předpokládá osvobození se od kolektivity a od nevědomých, nutkavých vazeb na hodnoty příslušné kultury – na hodnoty, které člověk chápe jako neměnné, neboť mu byly od dětství vštěpovány tím, co jej učili a jaký příklad od rodičů a společenského prostředí dostal.

Je pro mě osobně vždycky zvláštní a silné vidět, když je člověk jednou nohou venku a prsty na druhé noze se stále máchá v tomto kolektivním oceánu, který je velmi soudržný a silný ve své podstatě "kmene". A život plyne jednoduše, stabilně a krásně v energii "společných srdcí", společné myšlenky, podpory, idey a přátelství. Pro jistou část našeho života je to hrozně moc důležitá zkušenost a krásná zkušenost toho, že nejme sami. Z dávné historie víme, že lidé, dříve žijící v kmenech, byli na svůj kmen tak silně vázáni a na kmen odkázáni, že v případech, kdy byl někdo z nějakých důvodů vykázán, mnohdy osamocen nepřežil.

Naštěstí už není naše společnost svazována „zákonem loajality“ k vlastnímu kmeni a člověk může a někdy prostě musí vystoupit a jít ještě o kus dál. Tento okamžik nastane většinou zničehonic, slyší volání a pomalu se otáčí a odchází...a někdy to trvá pár měsíců, někdy pár let, někdy celý život stojí na hranici mezi skupinou a individualitou. A většinou to hodně bolí a tak se zase na chvíli vrací zpět do svého „kmene“ načerpat ten pocit "tady jsem doma", ale čím dál víc zjišťuje, že to je iluzorní pocit a vydává se znovu a znovu na cestu, až možná, jednou, konečně najde sám Sebe.

„Mystérium iniciace neofytovi postupně odhaluje pravé dimenze existence: uvádějíc ho do posvátna, iniciace neofyta nutí, aby na sebe vzal lidskou odpovědnost.“ (M. Eliade)

Vydání se na cestu o krok dál k sobě samému, znamená obléknout se do hávu Hrdiny a s úctou v srdci, pokorou a hlubokým vděkem k tomu, z čeho vycházím a co stojí za mnou, jít tam, kam nás volá naše duše a zpěvy hrdinů či hrdinek, kteří touto branou prošli před námi..

Barbora Nádvorníková
Zdroj: http://www.maitrea.cz



Vytisknout









Návštěva:
©Škola živé stravy 2011