Sobectví a meditace

Vaše mysl se naučila, že nesobectví je duchovní. Já vím, že je, ale dokud nejste dostatečně sobečtí na to, abyste poznali sebe sama, není nesobectví možné. Nesobectví se dostaví jako důsledek sebepoznání, jako důsledek toho, že jste sami sebou.

Pak nebude nesobectví skutkem ctnosti, který děláte proto, aby se vám v nebi dostalo odměny. Pak prostě bude nesobectví vaší přirozeností a každý nesobecký čin bude odměnou sám o sobě.

Jenže křesťanství zapřahá koně za vůz - nic se nehýbe, všechno vázne. Koně uvázli, protože před nimi stojí vůz, a vůz se nemůže hnout, poněvadž žádný vůz se nemůže hnout, pokud před sebou nemá koně, kteří ho táhnou.

Skoro každému křesťanovi se stane, že když začne meditovat, začne mít pocity viny - vy si klidně meditujete, zatímco je na světě tolik problémů, lidé jsou tak chudí, umírají hladem, trpí AIDS? Musíte být totálně sobečtí! Nejdřív jděte pomáhat chudým, nejdřív jděte pomáhat lidem, již trpí AIDS, nejdřív jděte pomáhat všem ostatním. Jenže váš život je velmi krátký. Kolik nesobeckých skutků dokážete vykonat za sedmdesát, osmdesát let? A kdy si chcete najít čas na meditaci - jestliže pokaždé, když se začnete blížit k meditaci, je tu tolik ubohých lidí, vypukla nová onemocnění, jsou tu sirotci a žebráci?

Jedna matka říkávala svému synovi: "Základem našeho náboženství je být nesobecký. Nikdy nebuď sobecký, vždycky druhým pomáhej." Malý chlapec - a malí chlapci jsou vnímavější a mají větší jasno než vaši takzvaní velcí chlapci - malý chlapec na to řekl: "To je opravdu divné, že mám pomáhat druhým a oni mají zase pomáhat mně. Proč to nezjednodušit? Já si pomůžu sám, a oni také pomohou sami sobě." Tento základ náboženství vypadá hrozně složitě - a zbytečně složitě.

Křesťanství ve skutečnosti odsuzovalo východní náboženství z toho prostého důvodu, že působí sobecky. Džinistický mystik Mahávíra dvanáct let meditoval... Namísto toho měl učit v nějaké škole nebo pracovat v nemocnici. Měl se starat o sirotky, být jako Matka Tereza a dostat Nobelovu cenu.

Je jasné, že za meditování ještě nikdo Nobelovu cenu nedostal. Proč? Vždyť se tím nedělá nic nesobeckého. Jste ti nejsobečtější lidé na světě, když si jen tak meditujete a vychutnáváte ticho a klid a blaženost, když nacházíte pravdu, nacházíte božskost, dokonale se vysvobozujete ze všech možných vězení. To je samé sobectví. Proto může být pro křesťany trochu těžké přijmout myšlenku meditace. V křesťanství neexistuje meditace, jenom modlitba.

Gautámu Buddhu nelze pokládat za opravdu zbožného muže, vždyť neudělal nic pro chudé. Co udělal pro nemocné? Co udělal pro staré? Stal se osvíceným - to je přece vrchol sobectví! Jenže Východ se na to dívá úplně jinak -a mnohem logičtěji, rozumněji, pochopitelněji. Východ se vždycky domníval, že pokud nemáte v srdci klid a mír, píseň ve své bytosti, světlo vyzařující z vašeho osvícení, nemůžete nikomu nijak sloužit. Sami jste nemocní; sami jste sirotek, protože jste zatím neobjevili vrcholné bezpečí existence, věčné útočiště života. Sami jste tak chudí, že ve vás není nic než tma. Jak můžete pomáhat druhým? Sami se topíte, bylo by tedy nebezpečné ještě pomáhat druhým; s největší pravděpodobností byste toho druhého stáhli s sebou. Nejdřív se musíte naučit plavat. Až pak můžete nějak pomoct někomu, kdo se topí.

Můj názor je naprosto jasný. Nejdřív buďte sobečtí a odhalte všechno, co v sobě máte - veškerou radost a veškerou blaženost a veškerou extázi. A pak se vynoří nesobectví zrovna tak, jako když za vámi jde váš stín - protože aby vaše srdce mohlo tančit, aby bylo vaše bytí božské, musíte se o to dělit. Nemůžete si to držet pro sebe jako lakomec, protože lakomost je pro váš vnitřní růst jako smrt.

Ekonomika vnitřního růstu je jiná než ekonomika vnějšího světa. Běžná ekonomika říká, že když budete pořád dávat, budete mít míň a míň a míň. Avšak duchovní ekonomika říká, že když nebudete dávat, budete mít míň a míň a míň; když budete dávat, budete mít víc a víc a víc. Zákony vnějšího světa a vnitřního světa jsou přesně opačné.

Nejdřív se staňte vnitřně bohatí, nejdřív se staňte císaři. Pak toho budete mít tolik, oč se budete moci dělit, že to ani nebudete pokládat za nesobectví. A ani nebudete toužit po žádné odměně, ani tady, ani po smrti. Dokonce ani nebudete chtít vděčnost od toho, komu něco dáte; budete naopak vděční za to, že ta osoba neodmítla vaši lásku, vaši blaženost, vaši extázi. Ta osoba byla otevřená, dovolila vám, abyste do jejího srdce vlili své srdce a své písně a svou hudbu.

Zdroj: Osho - Soucit, nakldatelství Eugenika

Vytisknout









Návštěva:
©Škola živé stravy 2011