Etikoterapie v praxi

Když se chceme uzdravit ze své ne-moci, musíme začít sami hledat její příčiny. Je to cesta, na které si již nemůžeme zajít do lékárny pro pilulku. Musíme se otevřít sami sobě. Otevřít všechna vrátka do naší duše, která jsme během svého života sami před sebou zavřeli. Klíčem k otevření těchto vrátek je etikoterapie. Etikoterapie léčí naše nemocné vztahy k sobě i druhým. Je určena pro ty, kteří už nechtějí být jen pasivním (většinou doživotním) konzumentem lékařské péče a chtějí se vyléčit i z (dle oficiální medicíny) "nevyléčitelných nemocí".

Pokud chceme najít příčinu, proč se nám tak děje, musíme najít odvahu být upřímní sami k sobě. To je první krok. Pojmenovat správně způsoby jednání a chování, kterými jsme procházeli a které používáme. A pochopit, že druzí jsou zde proto, aby nám pomohli najít zdraví naší duše a tím i těla.

Jednota Bytí je moudrá a trpělivá. Pomalu postupně nás vede k cíli: zrcadlením ne-moci duše na fyzické úrovni pochopit, kde jsme opustili etiku života – kde jsme vytvořili disharmonii těla (náš postoj není v souladu s etikou vztahů – uhýbáme, nebo neřešíme své problémy).

Pokud jen hovoříme o svých nemocech, jen potvrzujeme jejich přijetí a nepochopení, proč vlastně nemoc vznikla, co je jejich opravdovou podstatou. Pokud se však začneme ptát PROČ, nastupujeme cestu k uzdravení. Musíme se chtít uzdravit a pochopit, že nikdo jiný to za nás neudělá. Přebíráme zde zodpovědnost za svůj život my sami. Etikoterapie svým zrcadlením vede člověka dál k pochopení a přijetí souvislostí mezi ne-mocí těla a naší duše, vytvoření jejich vzájemné harmonie, což je cílem etikoterapie.

I psychická detoxikace má své projevy. Pláč, smích, smutek, výbuch hněvu, výbuch radosti. Jsou to přirozené projevy našich emocí, které se při terapii uvolňují. Jsou léčivým prostředkem naší duše. Pomáhají nám při vyrovnávání se s postupným otevíráním se sami sobě. Postupným pochopením se však naše mysl i fyzické projevy emocí zklidňují a nastupuje cesta přijímání.

Terapeut je jen průvodcem, který nabízí nemocnému pohled na duchovní příčinu ne-moci. Nemocný člověk sám nachází místo, kde se ve svém životě odklonil od pravdy a přijal nevhodné vzorce vztahových postojů k sobě i druhým. Jedině změnou myšlení a změnou způsobu života může dojít k uzdravení duše a tím i k uzdravení na fyzické úrovni. Etikoterapie je způsob sebeuzdravování (jedince, ale i celé společnosti).

Příklady v praxi:

Připoutanost

Když někoho poutáme, dochází k omezování svobody a manipulaci druhého i nás samotných. Dochází tak ke ztrátě tvůrčí síly, přestaneme se vyvíjet a dochází k nespokojenosti. Jeden se rozvíjí, ale druhý vedle něj zakrní a vzniká pocit nespokojenosti.

Když se zbavíme připoutanosti, jsme pružní, tvořiví. Pokud se nám něco nezdaří, dokážeme tvořit náhradní programy. Vyhýbáme se tak vzniku depresí. Je důležité, abychom se dokázali uvolnit, oprostit se od připoutanosti k lidem, věcem, vztahům.

a) Připoutanost k druhým lidem
Úkolem je pochopit, že jsme každý osamoceným poutníkem na své životní Cestě a jen my sami máme moc nad svým životem, jen my rozhodujeme, jak jej prožijeme. Je správné mít někoho rád. Není však dobré se k někomu poutat natolik, aby nás jeho nepřítomnost v našem životě ochromovala. V takových vztazích dáváme moc nad sebou druhému a to vede vždycky k utrpení.

Paní Jarka, 55 let.: zdravotní problémy – ne-moc srdce, nečekaně kolabuje.
V mládí velice milovala svého dědečka, byla zvyklá být s ním, kdykoliv chtěla, co dědeček řekl, bylo pro ni rozhodující. Cítila sek němu být velice připoutaná. Když dědeček zemřel, rodiče ji nechtěli tuto informaci sdělit, neboť se obávali její reakce. Pouze jí zakázali k dědečkovi do pokoje docházet. Na její otázky, proč tam najednou nesmí, když dřív mohla kdykoliv, odpovídali vyhýbavě, že dědeček musí mít klid. Cítila se odstrčena a stále více se k této myšlence připoutávala. O úmrtí se dozvěděla až za dva měsíce. Cítila obrovskou bolest a smutek. Její srdce začalo „strádat“. Za rok zemřel její otec. Situace se opakovala. Otce také velice milovala. Její zdravotní problémy se stupňovaly. Pokud kolabovala, vždy se přiběhl někdo z rodiny, nebo celá rodina, aby jí pomohli. Začala tak k sobě připoutávat své blízké. Měla a má tak stále o nich přehled, kde jsou a co dělají, neboť postupně začala kolabovat každý den. Už se nemůže stát, že by někdo odešel z jejího života, aniž by o tom ona věděla. Se smrtí dědečka a otce se do dnes nesmířila.

Doporučená terapie: Odpustit rodičům, že jí neinformovali o úmrtí dědečka, neboť činili v lásce a jejich snahou bylo ji ušetřit bolesti, což činili z neznalosti. Odpustit „malé Jarce“, která z neznalosti svým myšlením ubližovala svému tělu. Otevřít okno, zapálit svíčku a popřát dědečkovi a tatínkovi hodně lásky a světla na jejich další duchovní cestě. Hledat cestu sama k sobě, najít sílu vlastní osobnosti a schopnost kráčet po své cestě sama. Úprava stravy. Pohyb venku v přírodě.
Literatura – Rhonda Byrne: Tajemství, L. Hay – Miluj svůj život.

Paní Jarka přestala kolabovat a více přemýšlí o tom, jak žít vztahy.

b) Připoutanost k penězům
Tato připoutanost je nemocí dnešního světa. Peníze nemají být cílem našeho života, neboť cílem našeho života je náš duchovní růst. Zahrnuje práci, pomáhání druhým, vzdělávání a čerpání zkušeností. To vše obohacuje náš život a činí jej smysluplným.

Peníze nám umožňují získat prospěšné a potřebné věci pro svůj život. Jsou pouze prostředkem k získání duchovních i materiálních hodnot. Pokud však nastane situace, že materiální hodnoty povýšíme nad duchovní, pak se stane získávání peněz životní záležitostí a my jim podřídíme celý svůj život.

Současný způsob moderního života nabízí mnoho produktů, které nám relativně „ulehčují život“. Již tak rychlý kolotoč našeho života ještě urychlují mikrovlnky, myčky nádobí, auta, restaurace ve stylu fastfood, mobily, internet, bankovní služby přes internet, rychlé půjčky atd. Reklama farmaceutického průmyslu nabízí „rychlé léky“ na naše urychlujících se nemoci. Jsme vtažení do kola materiálního světa. Nemáme čas na sami na sebe. Zavaleni hmotným světem unaveni usedáme večer před novou LCD nebo plazmovou televizní obrazovku, abychom zjistili, co všechno nového ke svému životu potřebujeme, kde a za kolik si toto všechno koupíme a jaké prášky si k tomu máme přikoupit, abychom našli potřebnou radost a úlevu. Pak pláčeme při televizních seriálech nad nešťastnými osudy jejich hrdinů a večer vyčerpání usínáme. Zaplakat sami nad sebou již nemáme čas, neboť máme pár hodin k regeneraci těla ve spánku a ráno již spěcháme vstříc novým finančním příjmům, abychom si mohli pořídit všechny věci, které nám společnost v podobě re-klamu nabízí.

Abychom si mohli vše dopřát, nehledáme práci, která by nás naplňovala a ke které jsme předurčeni. Výše finančního příjmu rozhoduje o způsobu našeho života. Čím více peněz, tím více věcí, tím více jídla, tím více domácích přístrojů na udržování fyzického zdraví, více oblečení, kosmetiky, tím více věcí na urychlení a „ulehčení“ našeho života. Nezbytnou součástí jsou léky na všechny neduhy, které nám všechny tyto „potřeby“ způsobují. Peníze sestávají našim jediným cílem. A naše sny se pod jejich tlakem rozplývají. Nemáme čas snít a únava způsobuje, že nemáme ani chuť. Jediné co pociťujeme je tlak a ten v nás vyvolává deprese.

Paní Ivana, 40 let – zdravotní problémy - těžké deprese (nechuť ráno vstát do života).
9 let pracuje jako finanční poradce. Svůj neúspěch vidí v tom, že dodnes „nevydělala pořádné peníze“. Otázku „na co potřebuje peníze“ nedokáže zodpovědět, nakonec odpoví, aby měla čas. Na co potřebuje čas nedokáže odpovědět.
Jejím cílem jsou peníze. Podřizuje jim veškeré myšlení, což ji velice vyčerpává. Není tak schopna vyvinout dostatek aktivity k tomu, aby je opravdu získala. Skončila nakonec v těžkých depresím na psychiatrii.

Doporučená terapie:
Dnes se učí vnímat peníze jako prostředek k dosažení cílů. Učí se chápat smysl života, klást si drobné radostné cíle a k nim směřovat svou prací a činností. Peníze jsou potom odměnou za energii, kterou vydala a na základě zákona „dávání a příjímání“ se její příjmy pomalu zvyšují. Učí se chápat, co je v jejím životě důležité a radovat se ze splnění drobných cílů. Učí se čas života žít – procházky, výlety atd. Její zdravotní stav se zlepšuje, nepodléhá již tolik náladám a depresím, její život dostává smysl.
Zamýšlet se nad způsobem stravování.
Literatura: V.Sinelnikov „Cesta k bohatství“, Rhonda Byrne: Tajemství

Závislost

Závislost vzniká tehdy, když nedokážeme v životě vzít odpovědnost sami za sebe a tím za svůj život. Vznik závislosti může být podmíněn výchovou rodičů a jejich nedůvěrou vůči dětem, jejich schopnostem. Vlastní příčina této nedůvěry tkví v rodičích – jejich nedůvěra ve vlastní schopnosti a možnosti. Dítě pak přesvědčují o pravdivosti svých názorů a postojů. Narušují tak jeho víru v pravdivost jeho vlastních myšlenek a vedou jej k závislosti na myšlení a mínění druhých.

Dospívající dítě ve snaze zbavit se závislosti a najít vlastní svobodu utíká k pilulkám sebevědomí a odvahy (alkohol,drogy). Postupně však podléhá závislosti daleko hlubší.

Alena, 30 let: ne-moci celého těla
Otec Alenu vychovával spíš jako syna, stále ji vedl ke sportovním aktivitám. Sám však nedokázal svobodně rozhodovat o tom, co si přál, v rodině vládla svou autoritou matka. Otec vždy udělal to, co si „přála“ matka. Svobodnému myšlení Aleny, ke kterému ji vedl její otec, vždy rázně učinila konec svým vlastním rozhodnutím. Aleně se chování matky nelíbilo, ale litovala vždy otce a tak se začala jeho způsobu chování přizpůsobovat.
V dospívání snaha vysvobodit se za závislosti na matčině rozhodování a možná i snaha osvobodit otce ji přivedla k drogám. Rok se snažila zvládat svůj život sama. Nakonec skončila bez majetku a přítele. Rodiče ji postavili před rozhodnutí: buď se půjde léčit, nebo odejde pracovat do zahraničí (dostala nabídku práce).
Odešla do Anglie, kde dodnes žije s přítelem (36 let). Alena se stala závislá na jejich vztahu, i když je tento vztah nefunkční. Snaží se již podruhé od přítele odejít a žít vlastní život, ale strach z rozhodování o svém životě je velký. Její přítel ji nastavuje zrcadlo: je závislý na tom, co řekne jeho rodina-otec. Vysvětlil jí, že ji miluje, ale že se musí oba jít poradit s psychologem Mikem, jak mají spolu vlastně žít – je zde závislost na rozhodnutí druhých, není zde odvaha vzít odpovědnost za svůj život.

Doporučení: joga, změna stravy, detoxikace těla a mysli
literatura: D. Walsh „Hovory s bohem“
procházky v přírodě, hledat nové přátele

Méněcennost

Jde o nepřijetí sebe sama. Nepřijímáme svůj vzhled, způsoby myšlení. Myslíme si, že naše názory nejsou dostatečné natolik, abychom se mohli ve společnosti úspěšně pohybovat. Srovnáváme se stále s druhými lidmi.

Pocity méněcennosti bývají spojeny s pocitem „být hoden přijetí“.

V reálu vyvíjíme velkou aktivitu, která má svůj základ v dokázání, že jsme hodni přijetí a uznání. Je to vlastně protipól ušlápnuté, schovávající se bytosti (za tuto myšlenku děkuji svému kolegovi Václavovi Zlámalovi). V soukromí sníme sny o přijetí. Abychom byli přijati i ve skutečnosti, jsme ochotni „ztratit svou tvář“, jsme ochotni plnit přání druhých, aniž nás o to požádají, pracujeme do vypětí, jen abychom si zasloužili pozornost. Zapíráme svoje pocity a snažíme se být neustále příjemní a pozorní.

Zdravotní potíže se pak projevují v oblasti třetí čakry. Třetí čakra má vliv na následující části těla: pokožku, trávící soustavu, žaludek, dvanácterník, slinivku, játra a žlázy s vnitřní sekrecí, Langerhansovy ostrůvky, ovlivňující produkci insulinu ve slinivce.

Doporučení:
Harmonizace třetí čakry. Zařadit do svého šatníku žlutou (víra, sebevíra) a zelenou barvu (jistota). Učit se pochopit význam „zrcadlení“, druhé potkáváme proto, aby nám ukázali všechny naše vlastnosti, tedy i ty dobré, které máme. Uvědomit si, v čem jsme šikovní a této činnosti se věnovat (to je naše cesta). Učit se přijímat sám sebe tím, že přijímáme ostatní bezvýhradně (jsi mé druhé Já).

©Anna









Návštěva:
©Škola živé stravy 2011